Ve čtvrtek 29. 5. 2025 se v neobvyklý čas 00:00 sešla skupina našich šestnácti nadšených dofáků se svými vedoucími DofE a učitelkami GPdC v jednom na střeše obchodního centra Mercury v Českých Budějovicích. Za zvuků bubnování deště do okolních střech a poryvů větru netrpělivě vyhlíželi příjezd zeleného autobusu společnosti Flixbus, který je měl odvézt do Ljubljany. Nejednomu z nich šlo jistě hlavou, jak v takovém počasí zvládne čtyřdenní pochod v horách, spaní ve stanu, vaření venku a kdo ví co ještě. Ale nakonec nám po celou dobu přálo slunečné počasí a na déšť jsme ani nepomysleli.

Po příjezdu do Ljubljany jsme vyměnili autobus za místní železnici, nabrali směr Jesenice a dorazili do Škofja Loky, partnerského města Tábora, bez větších zaváhání. Taky jsme tu letos byli už počtvrté. Na tomto místě se více než sluší udělat vsuvku a poděkovat Městu Tábor za významnou finanční podporu na realizaci česko-slovinského projektu výměny a expedice, kterou nám poskytlo v rámci dotačního programu na podporu spolupráce se zahraničím právě a zejména na dopravu. Děkujeme. A protože ve spolupráci chceme pokračovat i popáté, budeme se o podporu města ucházet v příštím roce podruhé.

Ale zpátky k našemu dobrodružství. Z nádraží je to jen kousek do spřáteleného Gimnazija Škofja Loka. Tam nás přijali jako vždy s otevřenou náručí a sladkou snídaní:-) Uvítání proběhlo oproti zvyklostem nikoli v přednáškovém sále školy, ale v laboratoři chemie. Vysvětlení je prosté – koordinátor DofE a také naší výměny, Gašper Murn, učí chemii a chtěl se pochlubit nově zrekonstruovanou laboratoří. Že je v laboratořích přísně zakázáno jíst? Inu, některé oblíbené zahraniční návštěvy mají povolenou výjimku.

Následovala krátká rozehřívací procházka po městě a pak už to nabralo rychlý spád – odjezd do rodin, poslední nákupy v supermarketu na výpravu, večerní společenský program se slovinskou rodinou, kontrola kvality sbalené krosny a na delší dobu poslední noc v pohodlné posteli a sprcha.

V pátek 30. 5. 2025 v 8:30 jsme se sešli před školou a po krátké instruktáži nad mapou vyrazili na trasu. Hned na začátku se nám do cesty postavil kopec, a ne ledajaký, rovnou místní chlouba Podlubnik. Nechtělo se nám věřit, že ho škofjaločtí senioři ve volném čase zdolávají v podstatě obden, dokud nás nezačali v kopci předbíhat. Uklidňovali jsme se tím, že oni na rozdíl od nás nevlečou na zádech stan, spacák a zásoby na čtyři dnyJ. Sluníčko pálilo, louky k nelibosti alergiků krásně kvetly, lesy se zelenaly a my jsme přes hory a doly dorazili do cíle prvního dne. Tábořiště za vesnicí Ševlje skýtalo dostatek místa pro stany, kohoutek s tekoucí vodou, což je na expedici neocenitelný poklad, a přírodní koupelnu v přilehlém potoce. Nevím sice kde, ale někteří sebrali síly i na večerní zápas ve volejbale či jiné taškařice.

V sobotu nás čekal táhlý den s největším převýšením. To, že jsme jeho valnou část překonávali hned na začátku, nás už ani nepřekvapovalo. Výhledy však stály za to, slunce pražilo a bylo se stále čím kochat. Nocoviště nad obcí Dražgoše bylo sice poněkud spartánské a kolíky od stanu by na tvrdém štěrku nezatloukl snad ani Herkules, ale náladu nám zlepšila návštěva samotné ředitelky Gimnazija Škofja Loka, Anny Megušar, která kromě vlídného slova a povzbuzení v půli cesty přivezla všem 36 českým i slovinským poutníkům také vlastnoručně vyrobený domácí štrúdl.

Třetí den vedla trasa kouzelným lesem Jelovica a opět jsme přelezli několik neodmyslitelných kopců. Energii jsme dobíjeli na planinách a pro zpestření obědvali třeba i ve větvích stromů. Tábořiště v Taleži vynahradilo veškeré nepohodlí předešlé noci a došlo i na společné posezení u táboráku.

Tak jak kilometry v nohách přibývaly, zásob ubývalo, proto nás čtvrtý den ráno těšily nejen o poznání lehčí krosny, ale hlavně vidiny blížícího se cíle – průzračná hladina jezera Bled (konečně koupelnaJ) se zjevovala na obzoru jako fata morgana. Museli jsme ještě zdolat pár překážek na cestě, třeba strmý svah s lany nebo příkrý žebřík uprostřed skal, ale návrat do civilizace byl velkolepý – koupačka, splachovací záchod na dosah, pizza, zmrzlina a místní specialita krémeš, tzv. blejska kremšnita. To vše přijde po 74 km prostě vhod. Jsme na všechny dofáky pyšné, že to zvádli!

Většinu předposledního dne pobytu strávili naši studenti ve společnosti svých slovinských korespondentů – lépe poznali Škofja Loku, prohlédli si školu, absolvovali lekci jógy s Felixem, zahráli si společně bowling a všeobecně využívali volného času podle svých představ a možností hostitelských rodin.

Poslední den pobytu patří již tradičně návštěvě malebného hlavního města, tedy Ljubljaně. Na její důkladné prozkoumání míváme dost času, autobus do Čech odjíždí v pozdních nočních hodinách. Noční loučení pod světlem pouličních lamp bývá dojemné. A ani letos tomu nebylo jinak. To svědčí o tom, že se akce vydařila, společné dobrodružství v horách studenty sblížilo a těší se na další setkání. A to je pak pro nás učitele a vedoucí DofE radost a ta největší odměna. #mátocenu

Pro většinu členů výpravy bylo loučení loučením pouze dočasným a snad o to lehčím, v září se totiž uvidí znova, tentokrát v Táboře. Pokračuje druhá část výměny a bude se konat ostrá expedice Dofe v Čechách.